Lukostřelba Kassai

John Man, Attila Barbarský král a pád Říma, Nakladateství Slovart, 2007, Překlad Petr Havlíček, (John Man, Attila The Hun: A Barbarian King and the Fall of Rome, 2006)

John Man je historik-spisovatel a cestovatel se zvláštním zájmem o Mongolsko. Vystudoval francouzštinu a němčinu, postgraduálně pak historii vědy a mongolštinu. Mezi jeho knihy patří Gobi: Tracking the Desert (1997), Alpha Beta (2000) o původu latinské abecedy. The Gutenberg Revolution (2002) o vzniku knihtisku a jeho vlivu na utváření evropské kultury. Bestsellerem se stala jeho monografie o Čingischánovi Genghis Khan (2005). Další publikace: Kublai Khan (2007), The Terracotta Army (2008), Xanadu (2009), The Great Wall (2009), The Leadership Secrets of Genghis Khan (2009).

"Attila je mnohem více než zažitým klišé barbarství a brutality. Byl to neobyčejně schopný muž, který uvedl do pohybu do té doby nevídané armády. Se svým hunským vojskem jízdní lukostřelby, posíleným tuctem spřátelených kmenů a kontingentem obléhacích zařízení, se na chvíli stal evropským Čingischánem, Ze svého sídla na území dnešního Maďarska vybudoval říši sahající od Baltského moře až po Balkánský poloostrov a od Rýna po Černé moře."

V roce 376 n.l. … - řečeno slovy historika Ammiana – "doposud neznámá rasa lidí se vynořila ze vzdáleného koutu země a vyvracela a ničila vše, co jí stálo v cestě, jako vichřice sestupující z vysokých hor".

Ammianův obraz byl výstižný. Tito vetřelci byli jízdní lukostřelci, kteří se vrhali do bitvy v plném trysku, aby vypustili mračno šípů, následně se otočili a tryskem pádili zpět do bezpečí. Šlo o jezdce, jaké dosud nikdo neviděl: dokázali sedět na koni jako přibití, přikovaní ke svým sedlům – autoři usilovně hledali vhodný obraz – jako by jezdec a kůň splynuli v jediné tělo, jako by znovu ožili starověcí kentauři. Vynořili se z pustin vnitřní Asie a hnali před sebou původní obyvatele jako stádo dobytka. Trvalo ještě řadu let, než "neznámá rasa" vystoupila sjednocená pod svým nejzdatnějším a nejbrutálnějším vůdcem …

Attilu však nelze spoutat jen do plochého schématu barbarství … podařilo se mu shromáždit takové vojsko, jaké dosud v dějinách nikdo nespatřil. Se svou armádou hunských jezdců, s řadou spojeneckých kmenů a s šiky obléhacích strojů se stal na krátký čas evropským Čingischánem. Ze své základny na území dnešního Maďarska vytvořil říši, jež se rozpínala od Baltu až k Balkánu, od Rýna až k Černému moři. Pronikl hluboko do nitra římské říše, a otřásl tak jejími základy. … Attilovy úspěchy však zajistily, že jeho jméno nezapadlo a žije dodnes – nejen jako jméno barbara, ale i jako hrdiny. …

…Od Číny až po Evropu čelily kultury vně vnitřní Eurasie trvalému nebezpečí náhlého vpádu těchto lidí podobných kentaurům, kteří uměli střílet z luku s neuvěřitelnou přesností a silou přímo v plném trysku. …

Hunové …se vynořili jako přílivová vlna z oceánu zeleně, travnatých plání Asie, která se rozlila do rovin dnešního Maďarska a roztříštila se o skaliska několika dalších světů …

Attila měl před sebou obtížný úkol: musel pro své Huny najít místo ve světě, který hluboce poznamenal postupující rozklad Římské říše. I když by od základu přetvořil kulturu svého lidu, dokázal se patřičně chovat, vybudoval města a přimkl se k západnímu světu, jeho říše nikdy nemohla být zcela ochráněna před válkou a možnou porážkou. To se povedlo až jeho nástupcům – Maďarům – téměř o pět set let později. Maďaři měli snadnější úkol, protože situace v Evropě už byla v té době klidnější. I tak jim to však trvalo celé století. …

S tím, jak světlo poznání sílí, vadnou stíny a vytrácejí se předsudky. Attila není jen strašák. Maďari v něm vidí skutečného hrdinu. Každý Maďar ví, že zakladatelem jeho národa byl Árpád, který převedl v roce 896 svůj lid přes Karpaty. … Ale i tak přetrvává hluboko v myšlení Maďarů přesvědčení, že Árpád si jen podmanil zemi, které se zmocnil před 450 lety už Attila. Takto líčí mýtus o původu národa nejpůsobivější uherská středověká kronika. Až donedávna maďarské dějiny běžně opakovaly pseudobiblický rodokmen, podle nějž Attila počal čtyři generaci potomků, z nichž poslední byl Árpádovým otcem … Hluboko uvnitř Maďaři cítí, že Attila v jádru patří k Maďarům – a za to ho oslavují. …Attila patří v Maďarsku k běžným chlapeckým jménům. …

Attila se takovému respektu nikdy nebude těšit jinde než v Maďarsku … Ještě nikdy předtím nemusel čelit Západ tak silné hrozbě, která vzešla ze světa kočovných jezdců. Ještě nikdy předtím nebyl jejím ztělesněním jediný vůdce, tolik obdivovaný svými vlastními lidmi a tak obratný v přetváření svých nepřátel ve své spojence. Nejen předtím, ale ještě ani dlouho potom … ztělesňuje sílu vyvolávající historickou změnu, osobnost, která se rozkročila nad většinou Evropy, největšího ničitele, bič boží na hříšné křesťanstvo, a – aspoň pro některé – navěky hrdinu.

Nikdo nevěděl, odkud se Attilovi lidé vzali. Říkalo se, že původně žili někde za hranicemi známého světa, na východ od Maeotických bažin – mělkého Azovského moře, plného naplavenin – naproti Kerčské úžině, která spojuje toto vnitrozemské moře s Černým mořem. Kdy a proč sem přišli? V které době a z jakých důvodů se rozhodli vyrazit na dlouhou cestu na západ? Nebylo čeho se chytit, vše obestíraly neprůhledným závojem pověsti. …

…Západní spisovatelé se ve snaze zaplnit prázdnotu vyrojili s celou řadou … divokých spekulací. Huny seslal Bůh jako trest. … Byli řazeni k některému z asijských kmenů, které zmiňovali starověcí autoři, přičemž nejpopulárnější bylo ztotožňování Hunů se Skythy. Přívlastek "skythský" se totiž běžně používal pro označení jakéhokoliv barbarského kmene. Ve skutečnosti o nich nikdo nic nevěděl …

Ani kmeny, které padly Hunům za oběť, o nich nevěděly o mnoho více. …

Akademici nemají rádi takové trhliny v poznání historické skutečnosti, a tak francouzský osvícenec, sinolog Joseph de Guignes, pokusil o její vyplnění. … De Guigness se narodil 1721. … V roce 1751, když mu bylo pouhých 29 let, zvolili ho do Královské společnosti v Londýně … Jeho Obecné dějiny Hunů, Turků a Mongolů (Histoire générale des Huns, des Turcs et des Mogols) vyšly v pěti svazcích v rozmezí let 1756 a 1758. …

… Attilovi Hunové, tvrdil De Guignes, byli potomci kmene nazývaného různě jako "Hiong-nou" nebo "Hsiung-Nu", nyní Siung-nu, nečínského etnika pravděpodobně tureckého původu. Po řadě století drobných nájezdů, o nichž se nám nedochovaly zprávy, založili tito lidé v roce 209 př.n.l. (tedy dlouho předtím, než se na scéně objevili Mongolové) kočovnou říši na území dnešního Mongolska. … Tyto pastevce vábily nové prostory – moře trávy či stepi, které se rozkládaly po celé Eurasii v délce více než šesti tisíc kilometrů od Mandžuska až po Maďarsko. …

Klíčem k bohatství pastvin byl kůň … Pastevci díky němu získali volnost v pohybu po loukách a pastvinách …Takhle mohli nomádští pastevci žít soběstačně a samostatně velmi dlouho, putovat rok od roku od pastviny k pastvině, cíleně a promyšleně, nikoli náhodně …

Kočovní pastevci byli také válečníci, kteří disponovali mimořádnou zbraní. Kompozitní reflexní luk, obdobný v celé Eurasii, můžeme zařadit vedle římského meče či kulometu jako zbraň, která zásadně ovlivnila chod dějin. Lidé ze stepí měli po ruce všechny nezbytné suroviny – zvířecí rohy, dřevo, šlachy, tmel (i když někdy vyráběli celé luky pouze z rohoviny) – a postupem času se naučili jednotlivé materiály využívat tak, aby dosáhli maximální účinnosti. Do dřevěného základu připevnil výrobce luku rohovinu, která je vysoce odolná vůči tlaku, a s její pomocí zformoval vnitřní stranu těla luku. Podél vnější strany jsou nataženy šlachy, k jejichž klíčovým vlastnostem patří odolnost proti natažení. Všechny tři materiály pak pevně spojuje tmel, vyvařený ze šlach nebo z ryb. Tento letmý návod samozřejmě nemůže vyjádřit, jak velkou dovednost staří mistři k výrobě dobrého luku potřebovali. Trvá roky, než se naučíte správně používat materiály, určit šířku, délku, tloušťku, přechody v tloušťce, správnou teplotu, čas, který je potřeba k vytvařování korpusu, a nespočetné menší úpravy, dolaďující celý nástroj k dokonalé souhře jednotlivých částí. A když už takové předpoklady máte a umíte je správně s nezbytnou zručností a trpělivostí využít, potrvá vám výroba kompozitního luku rok i více – výsledek pak ovšem dosahuje pozoruhodných kvalit.

Když se tělo luku napne proti svému původnímu prohybu, silný oblouk v sobě ukrývá obdivuhodnou energii. Nejstarší známý mongolský text z roku 1225 líčí, jak Čingischánův synovec vystřelil na nějaký cíl, který autor textu blíže nespecifikuje, a zasáhl ho na vzdálenost asi 500 metrů. S použitím moderních materiálů a speciálně navržených karbonových šípů dokáže dnešní ruční kompozitní luk dostřelit až 1200 metrů. Na takovou vzdálenost šíp samozřejmě ztrácí v průběhu letové křivky většinu své razance. Zblízka řekněme 50 až 100 metrů – však má vhodný hrot šípu vystřelený z "těžkého" luku větší průraznost než řada druhů kulek, a může proniknout až dva centimetry silným dřevem nebo železným prsním pancířem.

K výrobě hrotů šípů se používala speciální technologie. Při lovu plnila spolehlivě svoji funkci kostěná střelka, ale boj vyžadoval hroty kovové – z bronzu nebo ze železa – se dvěma třemi vrypy, s jejichž pomocí se upevňovaly k šípu. Metoda pro sériové odlévání bronzových hrotů do opakovaně použitelných kamenných forem, již poprvé použili lidé ve stepích kolem roku 1000 př.n.l., umožnila jezdci vézt s sebou tucty šípů standardní velikosti s řadou různých kovových hlavic. Ve skupinách kočovných pastevců žili hutníci, kteří uměli získat železo z rudy, a kováři s nástroji a znalostí technik odlévání a tavení: oba tito specialisté pracovali v době, kdy skupina sídlila na stálém místě, během migrace pak své vybavení balili a převáželi s sebou na vozech.

…Znalost koní, pastvin, zvířat, hutnictví, výroby a používání luků umožnila vznik vůdců zcela nového typu, kteří získali kontrolu nad pohybem zvířat a přístup k nejlepším pastvinám, a díky tomu i dostatek prostředků pro výboje. S tím, jak ve stepních oblastech vzkvétala ekonomika, vytvářeli tito vůdci kmenové svazky a společná vojska, až nakonec – kolem roku 300 př. n. l. – i několik říší. … První a pravděpodobně největší říší před vzestupem Mongolů vytvořil kmen Siung-nu.

Siung-nu původně obývali rozlehlou oblast ve velkém severním záhybu Žluté řeky, území, které se dnes jmenuje Ordos, v čínské provincii vnitřního Mongolska. … v jejich čele ... stanul mimořádně krutý předobraz Attily zvaný Motun (psaný také Modun nebo Maodun) … Motuna vydal jako rukojmího sousednímu kmeni jeho otec Tumen (… v mongolštině znamená "deset tisíc" … Siung-nu zřejmě mluvili nějakým druhem praturecké-mongolštiny, než se oba jazyky oddělily a dále vyvíjely samostatně).

Princi se ale podařilo za dramatických okolností uniknout … Rozhodl se vycvičit své může k naprosté poslušnosti. … Nakonec "na své lovecké výpravě vystřelil signální šíp na svého otce, jeho muži zamířili stejným směrem a svého krále zabili". … Dalším na řadě byl sousední vládve, z jehož lebky si poté Motun nechal zhotovit číši, obvyklý symbol moci kočovných vládců.

Nyní se Siung-nu mohli opřít o solidní základnu, na níž vybudovali stepní říši, která se postupem času rozšířila o tisíc kilometrů na sever až k Bajkalskému jezeru a téměř o čtyři tisíce kilometrů dále na západ k Aralskému moři. … Za Motunovy železný vlády, která trvala 35 let, si elita Siung-nu vybudovala bohatý a pestrý život v údolích severního Mongolska a jižní Sibiře. … Do Motunovy metropole, ležící na západ od Ulanbátaru nedaleko bývalého mongolského hlavního města Karakorumu, proudily dávky, otroci, zajatci a kvetl zde čilý obchod. Třikrát ročně se ve městě scházeli vyslanci a kmenoví vůdci, aby se účastnili velkolepých výročních obřadů spojených s hrami, s jejichž obdobou se můžeme dnes setkat na národním festivalu v Mongolsku.

Motunův úspěch znamenal nový moment v dosavadním střetávání Číny s barbary v severních oblastech. V reakci na jeho vzestup spojil první císař dynastie Čchin, který vládl v letech 221 až 206 př.n.l., řadu místních hradeb do první Velké zdi. … Nomádi byli doslova "za plotem", na špatné straně palisády civilizace. …

Celých sto padesát let odolávali Siung-nu čínskému bohatství … Vládcům chanské dynastie nakonec došla s požadavky Siung-nu trpělivost a zahájili dlouhou řadu válečných tažení s cílem je definitivně porazit. … Rozhodující bitva v roce 89 n.l. definitivně rozprášila severní kmen. V polovině druhého století už byli všichni pryč, putovali stejně jako řada dalších poražených kmenů na západ do pustin centrální Asie a dále, za novými zdroji bohatství. … Zbytky Siung-nu, prchající kolem roku 100 n.l. po obchodních stezkách, které vedly údolím řeky Ili v jižním Kazachstánu, dorazily o dvacet let později k řece Syrdarje. …

O dvě století později, … se na vzdálenějším konci centrální Asie vynořil kmen … s obdobným životním stylem – kočovníci s vozy, žijící ve stanech, jízdní lukostřelci – a se vzdáleně podobným jménem. … Hunové, kteří ohrožovali Řím, pocházeli z kmene, jenž zase ohrožoval Čínu. Naháněli "hrůzu mimořádnou obratností, s níž ovládali luk a svého koně, odolností, s níž snášeli drsné počasí, a neuvěřitelnou rychlostí, s jakou se dokázali pohybovat s kterou jen zřídkakdy dokázaly narušit bystřiny nebo srázy, hluboké řeky nebo nejvyšší hory". …

… Hunové byli nejspíš tureckého původu, hovořili tureckým jazykem (který měl společné kořeny s mongolštinou), asi byli zbytky migrujících Siung-nu … neměli nic společného s Čínou, a pravděpodobně ani se slovanskými a germánskými kmeny, mezi něž tak drsně vpadli.

Ve vývoji kočovných válečníků zbývalo učinit rozhodující krok. Aby byl lukostřelec skutečně efektivní, potřeboval spolehlivý systém zásobování. … Kočovníci, kteří jezdili na koních bez sedla a pravděpodobně i bez třmenů, se mohli jen stěží srovnávat s dovedností a prostředky lukostřelců na válečných vozech.

Aby maximálně zvýšili svoji účinnost, museli kočovní bojovníci počkat na příchod třmene, především železného, který v kombinaci se sedlem ovlivnil společnost stejně zásadně jako třeba kompozitní luk rozvoj bojových taktik. …

Kolem roku 350 n.l. měli kočovní pastevci z vnitřní Asie při jakékoli akci výhodu oproti pěšákům, těžké jízdě či válečným vozům.Hunové byli dobře vybavení pro výboje: mohli manévrovat v létě i v zimě, přičemž každý z bojovníků měl k dispozici dva tři náhradní koně a luk jako nejcennější součást svého majetku a s ním i množství šípů a hrotů k lovu zvěře i ryb. Každý bojovník byl připravený chránit svou ženu a děti a prarodiče ukryté ve vozech. Hunové se stali zjevením v dějinách s větším potenciálem než Siung-nu: nezastavitelní dobyvatelé, kteří se mohli živit jak tím, co jim dala země, tak drancováním. Plenění však bylo výrazně jednodušší. Z Hunů se podobně jako třeba ze žraloků stali vynikající predátoři. Fyzicky zdatní díky vytrvalému pohybu, zvyklí putovat rozlehlým mořem travin a odstraňovat z cesty menší kmeny, vynořili se náhle z neznáma a vpadli do podvědomí rozvinutých, urbanizovaných, přecivilizovaných Evropanů. …

Římský pohled na Attilovy lidi je zatížen řeckým dědictvím. Římané v nich viděli ta nejhorší představitelná stvoření. … Lidé, kteří později Huny osobně navštívili, se mohli na vlastní oči přesvědčit, že příslušníci kmene nosili vousy, pěstovali plodiny, dokázali bezpochyby stavět domy, a v jejich řadách byste našli obdobné procento hezkých mužů a žen jako v kterémkoli jiném vzorku populace. Muži jistě vzbuzovali respekt, protože byli impozantně statní, větrem ošlehaní s mohutnými rameny od každodenního zacházení se svými silnými luky. …

… Největším majetkem Hunů byly obrovské zvonovité nádoby na vaření s masivními držáky, které měly až metr na výšku a vážily 16 až 18 kilogramů: kotle byly dostatečně velké na to, aby se v nich mohlo připravovat jídlo pro celou skupinu. …

Hunové se vyznačovali jistým specifikem … Některé z dětí měly deformovanou hlavu. Jako by jejich lebka rostla pouze směrem dopředu a dozadu, až získala bochníkový tvar. Nebylo to však důsledkem nemoci. Tyto děti byly zdravé, pravděpodobně se dokonce těšily větším privilegiím než většina jejich vrstevníků. … jak chlapci, tak dívky podstupovali deformaci lebky, která přetrvala až do jejich dospělosti, pokud se jí ovšem dožili. … lebeční deformace je bezbolestná, vyžaduje dlouhotrvající péči a zanechává zřetelné stopy po celý život. … Tato praktika … nemůže mít nic společného s rituály dospívání nebo iniciace, protože je možné ji aplikovat pouze v raném dětství, kdy je lebka ještě tvárná a roste. … Archeologie nám doložila, že Hunové ovazovali hlavy některým svým dětem, kterým pak vydržela deformita až do dospělosti. … Možná, že protáhlé hlavy byly znamením elity, určitým druhem tajemství, jež přecházelo z otců a matek na syny a dcery.

Hunové přišli … ze světa mýtů a stínů. Jejich vstup na scénu může připomínat první rozstřel na obřím biliardovém stole, který vyslal kmeny, vzájemně do sebe dále narážející, hlouběji do římského světa.

Proč se dali do pohybu? Proč malý kmen zničehonic vyšvihl z hlubin Asie na světovou scénu? … Zkusme přemýšlet o jejich motivech k migraci ve světle toho, co měli, a co naopak postrádali.

Chybělo jim bohatství.

Měli dostatek síly k loupení.

… Vlastnictví majetku ohrožovalo mobilitu, a tedy i samotné přežití. Život v těchto dimenzích je životem bez příkras. Na druhou stranu však zase dokonale formuje charakter. … Na jedné straně bylo utrpení a jeho důsledky – odvaha, síla, bojovná nezávislost – zdrojem hrdosti, na straně druhé vzbuzovalo touhu. Není tedy divu, že se nomádští pastevci poohlíželi jinde. … Hunové se vydali hledat nové pastviny, nevítaní jako cikáni, opovrhovaní, byli ohrožováni a sami ohrožovali své nové, nedůvěřivé sousedy … jediným možným prostředkem k dosažení cíle byla jejich síla.

Hunové pokračovali v postupu dále na západ, za zády zanechali travnaté stepi Kazachstánu a planiny na sever od Aralského moře … Jejich podnikání vyžadovalo jednotu a silné vedení … Někdy v průběhu čtvrtého století stanul v čele Hunů první historicky známý vůdce, který k Hunům poprvé přitáhl pozornost okolního světa. Jmenoval se Balamber nebo Balamur … Byl to on, kdo přiměl svůj lid, aby využil svůj bojový potenciál k postupnému podmaňování okolních kmenů … Zde poprvé uplatnil schopný vůdce umění taktiky, a položil tak základy tradice vedení, na jejímž vrcholu stanul později Attila.

V roce 350 Hunové překročili Volhu. Několik malých, divokých skupin jízdních lukostřelců táhlo své vozy, řady koní a dobytka do travnaté země, která se zachovala bez větších změn až do 70. Let 19. Století … 800 kilometrů rozlehlé stepi od Volhy až po Krym …

V polovině čtvrtého století ovládali tyto stepi Sarmati, volný spolek íránských kmenů, kteří je vyrvali o pět století dříve z rukou Skythů. … K boji používali Sarmati převážně oštěp, sarmatský bojovník se chránil kuželovitou čapkou a vyztuženým pláštěm, tedy ničím, co by mohlo odolat hunské smršti.

Jednou ze sarmatských skupin byli Alani, rozsáhlé seskupení, které Peršané nazývali As. … jejich jízda se s oblibou uchylovala k taktice předstíraného ústupu (tu později dotáhli k dokonalosti hunští jezdci). … byli kočovníci, kteří chovali dobytek, žili ve vozech zakrytých kůrou a modlili se k meči vraženému do země, což byl ostatně projev víry, který přejal i samotný Attila. Alani naháněli hrůzu na svých malých, odolných koních. Modroocí a vousatí příslušníci kmene … milovali válku, dokonale vládli mečem a lasem, vyráželi v bitvě divoké výkřiky a pohrdali starými muži za to, že nezahynuli v boji. Říkalo se o nich, že stahovali ze zabitých nepřátel kůži a zdobili jí své koně. …

Hunové postupně vytlačovali jeden kmen za druhým. Nejednotné skupiny Alanů později zasáhla obrovská populační exploze, obvykle označovaná jako stěhování národů. … Během několika málo generací se z řady jejich kmenů staly užitečné posily Hunů …

Za Dněperem žili Ostrogóti. … jejich respektovaný vládce Ermanric … stál v čele území, které se nepravidelně rozkládalo od Černého moře až k Baltu. … Balamber s pomocí hunské a alanské jízdy rozdrtil Ermanricovo vojsko na bojišti na sever od Černého moře kolem roku 376.

Další na řadě … byli Vizigóti, usídlení na Dněstru na území dnešního Rumunska.

Římu a křesťanství by nejspíš dokázali odolat, ne tak už postupujícím Hunům. Athanaric se o to pokusil, postavil podél Dněstru obrannou linii. Gótskou armádu však Hunové jednoduše ignorovali: obloukem se jí vyhnuli, v noci přebrodili řeku a podnikli nečekaný výpad do týlu překvapeného nepřítele. Po spěšném ústupu přes území dnešní Moldávie … Gótové se vydali dále přes Dunaj do Thrákie a spustili řetěz událostí, který vyvrcholily v bitvě u Adrianopole.

V jejich stopách postupovali z ukrajinských nížin Attilovi přímí předkové na svém 75 kilometrů dlouhém putování napříč Karpaty … klikatou úzkou cestou podél řeky Tisy směrem k maďarským stepím.

Ocitáme se v Maďarské rovině krátce po roce 380. Hunové se usazují ve své nové domovině … Na východě se před nimi rozkládala horská pásma – Transylvánie a Karpaty … Na jihu a na západě protéká mohutný Dunaj, na němž leží římská hranice … na severu a na západě žijí Germáni …

První Hunové se objevili v západní Evropě v roce 384, když byli společně se svými alanskými vazaly požádáni, aby posílili řady císařské armády v občanské válce … Tyto hunské klany neměly jednotné vedení, jednalo se spíš o skupiny na rodinném základě. Hunové se tak nyní poprvé oficiálně ocitli uvnitř říše.

Hlavní skupina Hunů na severu, která nyní ovládala východní Maďarsko a Rumunsko, vykazovala alespoň náznak sjednocení pod vedením Balamberových následníků Basicha a Kursicha. … Hunové měli otroky, především z řad poražených Gótů a Alanů z druhé strany Karpat, a Sarmatů, kteří předtím ovládali samotné Maďarsko. Ti všichni uměli obdělávat půdu. Ale ani místní hospodářství, ani přivedená stáda nedokázala zajistit dostatečnou produkci. Hunové potřebovali jídlo. …

V roce 395 se Hunové obrátili směrem k zadním vrátkům říše: východním provinciím … Hunové museli na své cestě k nim objet Černé moře, což představovalo nějakých 1500 kilometrů. … Se dvěma třemi náhradními koňmi mohla kočovná armáda, nezatěžovaná vozy, urazit denně 160 kilometrů … Byla to nakonec perská armáda, ne římská, která je zatlačila zpátky na sever. …

Hunský nájezd tedy neskončil úplným úspěchem, i tak se však jednalo o pozoruhodný počin. Hunové … obrovsky rozšířili své geografické znalosti a vojenské zkušenosti. … Hunské sebevědomí muselo po tažení ohromně vzrůst. …

Uplynulo devět let. … Pod svým novým vůdcem Uldinem se Hunům podařilo získat si přízeň Konstantinopole …

S výjimkou … ojedinělých vpádů zůstávali Hunové doma a čekali na svůj čas. Dočkali se v zimě v letech 404 – 405, kdy Uldin převedl armádu přes zamrzlý Dunaj do Thrákie. Šlo spíš o zahřívací cvičení: téměř o čtyři roky později v roce 408 se vrátil v čele obrovské invazní armády …

Hunové měli svou novou zemi víceméně pro sebe. Uldinovu autoritu však oslabilo tažení v roce 408 … Uldin … posílil svou moc lokálně, především o malou skupinu známou jako Gepidové, kteří žili na pastvinách na východ od Tisy. … Od této chvíle se Gepidové stali součástí hunského svazu. …

… někdy kolem roku 410 se na určitou dobu stal rukojmím Hunů mladý Říman Flavius Aetius … jehož úkolem bylo zajistit dobré vztahy a tok informací. Aetius hovořil gótsky, hunsky, latinsky a řecky. Díky svým znalostem a kontaktům se mu podařilo udržet mír s Huny dalších třicet let, a stát se později největším římským generálem. …

Právě díky Aetiovi a Západnímu Římu mohli Hunové upevnit své postavení v dnešním Maďarsku, z něhož se stala silná základna pro vůdce s většími ambicemi. … Máme … na mysli Octara a Rugu. … Snad byli potomky Balambera, Basicha, Kursicha, Uldina anebo záhadného Charatona … S největší pravděpodobností každý z nich samostatně vládl jinému území, Ruga na východě, Octar na západě. … dvojvládí se vyznačuje značnou nestabilitou … Vzájemný střet byl proto prakticky nevyhnutelný.

Po Octarově smrti se stal v roce 432 Ruga jediným vůdcem a právě on se rozhodl znovu posílit vztahy se starým přítelem Hunů Aetiem …

Za královské zřízení a pevné základy vděčí Hunové nejspíš právě Rugovi. Měl dostatečně velkou armádu, aby mohl podnikat úspěšné nájezdy proti Východořímské říši, a schopné vyslance, kteří dokázali vyjednat, že bude Konstantinopol Hunům každoročně odvádět tribut ve výši 350 liber zlata a vedle toho i posílat zpátky hunské uprchlíky. …

Někdy po roce 430 Ruga zemřel … Rugovy dva zbylé bratry Mundzuk a Aybar (latinsky Oebarsia) … se nyní ocitli ve středu scény, v dalším dvojvládí … Mundzuk, měl dva syny … Jeden se jmenoval Bleda. Jeho bratr pak Attila.

V desetiletí následujícím po Rugově smrti kolem roku 435 svazovala Attilovi ruce společná vláda se starším bratrem Bledou. …. Zůstává záhadou, jak a proč se dostali k moci. Nevíme nic o jejich dětství … ani jejich jména ….Attila vznikl z tureckého a gótského výrazu atta, "otec", a deminutivní koncovky –ila, tedy "tatínek". …

Rugova smrt musela mezi oběma bratry rozpoutat ostré spory, které se rozhodli vyřešit rozdělením království na dvě části. Attilovi připadla oblast dolního toku Dunaje v dnešním Rumunsku, zatímco Bleda vládl v Maďarsku …

Zlých časů Říma využili Attila a Bleda. Na západě se jim naskytla skvělá příležitost k plenění poté, co je dávný přítel Aetius požádal, aby mu pomohli potlačit vzpurné barbary na území Galie. Hunové tedy pomáhali v bojích proti rankům, Bagaudům a také Burgundům /Nibelungům. … A kyž už se nespokojili s ostatními barbary, tak se obrátili k Východořímské říši. … Konstantinopol totiž přestala posílat roční tribut. …

Několik následujících let byl na dunajské hranici klid. Attila objevoval výhody diplomatických styků. … a rozhodl se soustředit do svých rukou absolutní moc. Mohl se přitom opřít o svou vlastní mocenskou základnu, kterou představovala hunská elita … nazývaná logades … znamená "vybraní muži": elita …

A co ostatní Hunové ? … jednalo se o kmen lidí, který se dále větvil na jednotlivé klany. Ty spojovala shodná hierarchie: nejspodnější vrstvu představovali otroci, nad nimi byla vrstva obyčejných lidí, pastevců a hospodářů, a nejvýše stáli aristokrati, jak původem, tak zásluhami. V samém čele … pak figuroval svrchovaný vůdce. …

Převrat byl náhlý, krátký a krvavý. Bleda zmizel v propadlišti dějin. Attila se zmocnil vlády nad celým královstvím, rozkládajícím se od Černého moře k Budapěšti, území 800 kilometrů na šířku a 400 na délku. …

Podobně jako řada jiných vůdců posílil Attila svou přirozenou autoritu upravením tradice tak, aby legitimizovala jeho vzestup k moci. Využil k tomu starobylý kult uctívání meče. Řada kmenů vzývala meč, klaněla se mu, někdy spatřovala v jednom konkrétním meči symbol božské pomoci. … Kult meče nalezneme jak u Siung-nu, tak u Avarů či Bulharů. A stejně tak i u Hunů. …

…podívejme se na tolik diskutované místo, kde měl Attila svou základnu. … dostáváme se na západní břeh Tisy do rovin v blízkosti dnešního města Szegedu v jižním Maďarsku. … Pokud Attila skutečně sídlil na západ od řeky, zvolil nejspíš místo vzdálené 20 až 30 kilometrů od hlavního toku, aby zůstal bezpečně mimo oblast … bažin … v pustě, na jejímž otevřeném prostoru mohla hunská jízda volně manévrovat.

Nečekejme ale nějaký vojenský tábor. Priscus dorazil do běžného městečka plného dřevěných staveb, z nichž některé měly kamenné základy, a jedna byla postavena z kamene celá … Na podobná městečka můžete dodnes narazit v Mongolsku … Vlastně před sebou máme hunské vesnice. …

… Attila … v roce 447 vyrazil na válečné tažení. Před sebou měl tři základní cíle: … získat v co nejkratší době maximum kořisti, … zajistit si, že bude moct totéž podniknout i v budoucnu, a … sebrat Východořímské říši jakoukoli šanci na odplatu. … Hunové se dostali až ke Konstantinopoli, kterou ale nedokázali obsadit, a během své cesty zničili řadu měst na Balkáně. … Konstantinopol finančně těžce krvácela …

Attilovo království bylo už tak útvarem, s jakým se nikdo v této části Evropy dosud nesetkal – něčím, čeho nebyla celá Evropa svědkem od vzestupu Říma. … od Kaspického moře na východě po Balt na severovýchodě až k Severnímu moři na severu. … odhadem 5 milionů kilometrů čtverečních, oblast velká téměř jako polovina Spojených států. … Na sklonku 40. Let 5. Století byl Attila nejvyšším alfa samcem barbarica …

(Z českého vydání se souhlasem vydavatele SLOVART vybral a utřídil Dr.Zámola František)

"HUNOK - MAGYAROK, Kárpáti Gábor Csaba, Kertai Zalán, Hun-idea, Budapest
2004, 148 str.
Obrazový materiál je je dílem Zalána Kertaiho - maďarského malířského
mistra, a je zveřejněn se souhlasem vydavatele (ze dne 25.1.2010)."

Hunové 1

---

Hunové 2

---

Hunové 3

---

Hunové 4

---

Attila