Kde se rodí jízdní lukostřelci
Rozsáhlá fotoreportáž o návštěvě současných i budoucích Českých lukostřelců v Kassaiho údolí.
Text: František Zámola, Foto: Vanda Trojanová, Balogh Zoltán, František Zámola
V životě to tak bývá. Vždy je něco poprvé a pak už každé další je jenom opakování toho předchozího. Když jsem 1. srpna 2009 poprvé překročil bránu Kassaiho údolí ještě vůbec jsem netušil, co mně čeká a co bude následovat. Netušil jsem, že brzo mně údolí pohltí svojí filozofií a svojí atmosférou a zanedlouho se stanu "velvyslancem" - členem mezinárodní sekce Kassaiho školy za Českou republiku. Věděl jsem pouze že nejsem tady naposled a že jsem potkal něco, co mě zaujalo svým sportovním duchem, svojí bojovou atmosférou a svým nekompromisním řádem.
Když už jsem absolvoval několik návštěv a soustředění, tak jsem dospěl k závěru že byla by to škoda kdyby pro zájemce z České republiky toto všechno zůstalo pouze nedostupnou mystikou zahalenou podívanou z různých webových stránek, youtube či z vyprávění.
A tak se to stalo, že první skupinka z České republiky se vydala 5. března léta páně 2010 na první návštěvu do Údolí. Cestovali jsme převážně dálnicemi a cesta trvala z Prahy do Kaposváru i se zastávkami něco kolem 7 hodin. Nic katastrofálního. Po našem příjezdu do Kaposmérö a rychlém přivítání život v údolí proudil dál jako každý tréninkový den a chvíli to trvalo, než se každý ubytoval. Původně měla bydlet část lidí v jurtě, která je k dispozici pro návštěvy, ale hlavně se využívá v letních měsících. Vzhledem k tomu, že k večeru už teplota začala klesat k -2 až – 3°C, tak rozum zvítězil nad touhou, a valná část lidí se nacpala do dvou návštěvních místností a druhá část se vydala směrem k nedalekému penzionu Panoráma, v obci Bánya.
Druhý den, 6. března jsme začali s prohlídkou mimo Údolí. Navštívili jsme místní prodejnu na lukostřelecké a jezdecké potřeby. Vzhledem k tomu že ceny jsou tu u většiny komodit poloviční jak u nás, a i v rámci Maďarska pod obvyklou cenou, řada z nás si ledacos pořídilo. Kassaiho manufaktura je v těsné blízkosti krámku, či lépe řečeno krámek tvoří část celého objektu.
Fotogalerie: Návštěva obchodu
Po nákupech jsme se spěšně přesouvali do Údolí na krytou jízdárnu, kde se nám představila škola svým vystoupením. Po pravdě, zasvěcený vědí, že to není žádná shov, ale pouze standardní součást tréninku sestavený z jednotlivých prvků, které se cvičí i samostatně a předvádí se divákům na dnech otevřených dveří. Pak následovala impozantní exhibice samotného mistra Kassaiho, který předvedl svoje vystoupení pod názvem Dračí tanec.
Fotogalerie: Představení školy - žáků
Fotogalerie: Exhibice mistra Kassaiho
Společný oběd se odehrával v budově školy a připravila ho maďarská strana. Jak jinak, servíroval se guláš z různých druhů masa a zakončili jsme to sladkou tečkou přímo z tácu z rukou samotného mistra. Diskuse se hlavně točila kolem témat: jak to všechno začalo, jak to začít, co to všechno obnáší, kolem duchovna a filozofie kolem tohoto bojového sportu a o architektuře údolí. Dověděli jsme se, které schopnosti a vlastnosti jsou nezbytné k osvojení jízdní lukostřelby. Nadání a píle. "Nadaný student je bez píle žalostný. Pilný bez nadání je ještě snesitelný. Pilný idiot ti udělá ze života peklo. Nadaný se zlým úmyslem ti ho ztrpčí."
Lajos nám vyprávě
l, že když si vybírá svoje koně, děje se to ze stáda a jsou to koně, které "nedotkla lidská ruka". "Na moje přiblížení se rozprchnou jak kousek papíru ve vichřici. Pak začneme spolu pracovat, a jeden den když mě uvidí na pastvině přiběhne ke mně a položí svoji hlavu na moje rameno. To je ta chvíle, která stojí za veškerou únavu. Je radost sledovat studenta, jak za dlouhá léta s velkým úsilím splní svoje úkoly a rozvíjí se. Ale nejhezčí chvíle je když se staneme společníky - spolubojovníky."
Fotogalerie: Společný oběd
Po obědě následovala prohlídka celého údolí. Mistr nám osobně ukázal co kde je, proč, kdy a jak to vzniklo, představil nám svoje zvířectvo a jednotlivé důležité lokality, kde se hlavně odehrává život v Údolí.
Fotogalerie: Prohlídka údolí
Nejvíc asi všichni čekali na odpolední trénink, aby se mohli podívat pod pokličku školy a lidem pod prsty, jak se to dělá tady, jaká je technika, jak se to nasazuje, jak se to pouští… jaká kondice se vyžaduje a jak ho získat.
Všude panovala vojenská disciplína. Člověk za pár okamžiků zjistí, když se trénuje a cvičí, tak se nevybavuje, nechechtá se, ale plně se soustřeďuje na to co se děje, včetně návštěvníků. Viděli jsme trénink na kryté jízdárně. Tady v Údolí se nedělí mladší a starší, ženy a muži do samostatných skupin. Všichni trénují společně. Bylo několik stanovišť, kde se všichni střídali dle potřeb a schopností. Někdo napravoval chyby při základním postoji před zrcadlem, někdo střílel v leže na zádech, třífázově, na pohyblivý kulový terč, na házené kotouče…
Zajímavým momentem byl l
ukostřelecký fotbal, kde pomocí speciálně upravených šípů se snaží dvě družstva v kruhové aréně o nastřelení gólu do branky soupeře. Používají při tom ochranné brýle, kdyby náhodou… Místní military dráha není obzvlášť krkolomná, a slouží hlavně na nácvik rovnováhy při jízdě. Jezdí se tady zásadně bez sedla, za všech okolností. Sedlo se používá pouze při exhibicích. Pak se trénink přesunul do kotle (říká se tak kryté střelnici, kde jsou rozmístěny sudy od nafty na přeskakování, terče na střelbu z různých úhlů a pytle s pískem na cvik rovnováhy). Tady se střílelo při běhu nejdřív dopředu, pak z boku a nakonec dozadu. Po třiceti kolech má člověk dost. A pak když má ještě přeskakovat při běhu sudy a na vrcholu skoku vystřelit a ještě přesně, tomu stavu se říká … u konce s dechem. Pár otužilců si to vyzkoušelo i z české výpravy a uznali, že to není špatné pro zlepšení kondičky. Závěrem se všichni soustředili opět na kryté jízdárně, kde se cvičila opět třífázová střelba, rychlostřelba, učilo se rychlonabíjení… Hlavně majitelé nově nabytých luků si mohli poprvé vyzkoušet svoje nové hračky.
Fotogalerie: Odpolední trénink
Večeře – opět v budově školy – se odehrávala v české režii. Servírovala se opravdová, nefalšovaná česká svíčková. Člověk by očekával, že v téměř polních podmínkách je to nemožné, ale sešli se tady lidi, kteří jsou zvyklý v životě splňovat téměř nemožné výkony, tak pro ně taková svíčková s knedlíky v Údolí … maličkost. Bylo to tak zdařilé, že mistr i několik dalších lidí si přidali repete. Pochvala byla veliká. Diskutovalo se dlouho do noci a vyměňovali se názory, sdělovali se dojmy z celé akce. Dověděli jsme se, že základními pilíři jízdní lukostřelby, jako bojového sportu jsou kůň a luk. Kůň znázorňuje naše spojení s vnějším světem a luk je možná cesta k hlubinám našeho vnitřního světa. Studenti nacvičují obojí určitou dobu paralelně, a pak na jisté úrovni se to spojí a objeví se jízdní lukostřelba. Období prvních sto bodů je obdobím osvojení správné lukostřelecké a jezdecké techniky, je obdobím založení základů. Období rozmezí sto až dvě stě bodů je stavení obou činností do pevné slitiny. Mezi dvě stě až tři sta bodů se ožije kentaur, a objeví se pocit splynutí. Nad tři sta bodů začíná říše orla (hunským bojovým elitním jednotkám se říkalo orlí lukostřelci): říše ducha a spirituality. Myslím si, že všichni si odnesli kousek učiva, něco nového a někteří i touhu vrátit se sem a zabojovat.
Fotogalerie: Večeře, diskuse
Dohodli jsme se, že tvrdé jádro této skupiny se sejde v Údolí na soustředění, kdy během několik dnů si vyzkoušejí na vlastní kůži všechno co viděli, aby se zdokonalovali v základech tohoto bojového umění. Tak na viděnou v Údolí...
(Účastníci: herci a kaskadéři Tvrze Hummer, České barokní společnosti a další - Henry Špánik, Vanda Trojanová, Gabriela Stýblová, Veronika Stýblová, Lenka Michálková, Michaela Frimelová, Roman Firák, Martin Mikulenčák, Andrea Červenková, Václav Tynys Ben, Ladislav Kropáček, Katarína Červenková, Magda Doleželová, Johana Moutelíková, František Novotný, Marcela Hrušková, Eva Hedvábná, Petr Hedvábný, František Zámola)